Pages - Menu

Monday, March 19, 2012

Movie tip: Breakfast at Tiffany's


Komédia/Romantický
USA, 1965
Réžia: Blake Edwards
Hrajú: Audrey Hepburn, George Peppard, Patricia Neal,
Martin Balsam, Mickey Rooney, José Luis de Villalonga

V dnešnej dobe moderných amerických odpadov, kde už na začiatku presne viete, aký bude koniec, si staré poctivé filmy zlatej éry Hollywoodu hľadajú miesto už ťažko. Mladšie ročníky nevedia oceniť film, ktorý je čiernobiely (=nudný), ťahá sa v pomalšom tempe a ktorý nemá predpovedateľný dej. No ak už sa aj nájdu takí, ktorí sa s hrdosťou pretekajú, kto videl najviac klasických filmov, väčšinou ide iba o ľudí, ktorí to robia preto, lebo "je to cool", lebo sa to skrátka tak dneska robí. Pravé čaro filmov strieborného plátna z dnešných mladých ľudí tak vie skutočne oceniť málokto.
Raňajky sú v prvom rade výnimočné najmä v tom, že ak sa nájdu ľudia, ktorí klasické filmy vôbec nemusia, alebo im skrátka nerozumejú, či na ne nemajú nervy, nepoznám nikoho, kto by na tento film nadával.
Breakfast at Tiffany's je skrátka film, ktorý je liekom na všetky zlomené srdcia, ubolené duše a zničené nervy. Ukazuje nám, že nemusí byť hneď všetko tak zlé, ako to vyzerá, a že ku skutočnému šťastiu stačí iba poriadne otvoriť oči. Must see!
Tina




1 comment:

  1. Milá Tino,
    to je paráda, že jsem objevila tenle blog! Všechno, co jsem tu zatím přečetla mě bavilo!

    Láska k secondhadům? Ach ano! Ty nejlepší vintage kousky v mém šatníku pochází z těch maličkatých nenápadných krámků. Tvou vášeň sdílím ;-).

    A nejen k secondhandům, ale rozhodně i pro Snídani u Tiffanyho. Znám ten film už asi 15 let a celou tu dobu ho miluju. Audrey je tam rozkošná, sladká, vzpurná, milá, svéhlavá a její Kocour (ať už ten bloňďatý nebo ten čtyřnohý) mě nikdy nepřestane bavit. Ráda snídám s Audrey, dokonce jsem s ní i ráda zajela do Říma (Prázdniny v Římě) a strachovala jsem se, jak to s ní všechno dopadne ve filmu Jak ukrást Venuši.

    Zkrátka staré filmy (nejen s Audrey) zbožňuju a obávám se, že dnes už se nic tak opravdu dobrého nemůže na plátnech kin objevit. A tak u starých filmů se sklenkou dobrého červeného (v zimě nahrazuju horkou čokoládou) brečím, směju se, obdivuju a nořím se s chutí do té romantické nostalgie ;-).

    Tleskám za úžasný blog! ;-)

    ReplyDelete